Král k sežrání

Král k sežrání (2004, M. Světlíková)

Děj pohádky vychází z oblíbené zápletky „rybář kontra zlatá rybka“. Text, ze kterého jsme vyšli, vytvořili členové studentského ochotnického spolku, my se jej však téměř nedrželi. Naším cílem bylo pouze to, aby pohádka v našem podání vždy dobře dopadla. K realizaci představení nám stačila jakákoliv plocha zhruba 5 x 3 m a pár lidí, kteří se chtějí bavit – toť vše.

Osoby a obsazení

Rybář Jaroslav Novák Rybka Iveta Ksandrová Nosič Václav Veselý Královna Jana Vašinová Princezna Irena Štochlová Rádce Jiří Černý Vojevůdce Josef Hudeček Kuchař Jan Bednář Komoří Jiří Černý ml. Drak Pavel Demele Režie Markéta Světlíková Scéna Markéta Světlíková, kolektiv souboru Hudební doprovod Václav Veselý – nosič

• 
• 
• 
• 
•  

 

Recenze

Král k sežrání (Jan Císař, Krakonošův divadelní podzim 2004)

Inscenace souboru Doveda ze Sloupnice v režii Markéty Světlíkové se jmenuje Král k sežrání a jejím východiskem je pohádka o zlaté rybce. Jako autor je uváděn Štěpán Jelínek a v programu se píše, že text „vytvořili členové studentského ochotnického spolku, ale my („dovedové“ ze Sloupnice –J.C.) se jej téměř nedržíme“. Není důvod tomu nevěřit. Markéta Světlíková – jak ji už dost dlouho znám – není totiž ani tak režisérka-interpretátorka, ale především iniciátorka divadelní aktivity, v níž text je odrazovým můstkem k tomu, aby se rozvíjela kreativita herců. Tak se prakticky vždycky dostává ke zcela jiným žánrovým a druhovým rovinám, než těm, na nichž spočívají texty, o něž se na počátku opírá. Proto poměřována principy a cíli interpretačního divadla zavdává většinou důvod k poměrně velké nespokojenosti, přesto, že jí o interpretaci vskutku nejde. Také Král k sežrání byl ve Vysokém nazírán jako pohádka pro děti, a proto kritizován za mnohé, čím se na tomto žánru prohřešil. Zatímco smysl představení je změnit žánr pohádky divadelním provedením a pobavit diváky každého věku. Jistě – na rozdíl od Miletína, kde jsem tuto inscenaci viděl na jaře 2004 poprvé - se ve Vysokém důraz přesunul na vyprávění známého pohádkového příběhu, takže sama inscenace si přivolávala tento zorný úhel, v němž některé skoky fabule, motivy i motivace jednání postav se stávají nelogickými, nezdůvodněnými a vyvolávají nejasnosti.
Ale i tak si myslím, že tato inscenace je cenná snahou vytvořit komediálnost a zábavu z vnitřních zdrojů herecké kreativity, a to není u venkovských souborů příliš obvyklé.

Tuto recenzi najdete také na stránkách amatérského divadla ZDE.